Kapitola 4. - Smrt
Den utíkal za dnem, týden za týdnem, a práce bylo celkem nad hlavu, že jsem si málo kdy vzpomněla na to, že mi chybí můj bratr a hlavně jsem nevěděla jak se má matka.
Bod zlomu nastal při posledním hlášení, které jsme posílali Zemi, kdy mě velitelka Weir oznámila, že se musím vrátit na Zem,
jelikož zemřela má matka na selhání orgánů kvůli leukémii. Byla jsem zdrcena zprávou a hlavně pocitem viny, že jsem nebyla s ní, když mě nejvíce potřebovala.
Odešla jsem si zabalit několik věcí a připravovala se na cestu zpět na Zem, ve chvíli mého balení, mě zaskočila návštěva podplukovníka Shepparda, který zmínil upřímnou soustrast a nabídl mi doprovod na Zem.
Ze začátku jsem se zdráhala, že není potřeba. Až nakonec jsem byla v podstatě donucena přikývnout. Kvůli účasti na pohřbu, který se konal další den, bylo nesmyslné letět Daedalosem, a proto jsme šli bránou.
Můj otec na mě čekal na druhé straně brány. Jednoduše jsem ho seznámila s podplukovníkem Sheppardem, že je mým doprovodem.
Po návratu do Kalifornie, jsem hned musela mluvit se svým bratrem,
kterého jsem našla kde jinde než v mámině křesle se slzami v očích.
Den na to se konal pohřeb. Obřad se zdál delší než cesta kolem světa. Bylo to děsné, bratr trpěl ze všech nejvíce, už se mi ho nedařilo uklidňovat, ale v hlouby duše jsem věděla, že to zvládne. Byl silný po otci.
Po ukončení obřadu jsem chtěla odjet co nejdál a být sama, ale nemohla jsem.
Proto, jsem poprosila podplukovníka Shepparda zda by semnou nejel ke mně domů, že tam může přespat, aby nemusel spát v nějakém z hotelů.
Nabídku i po několika odmítnutí nakonec přijal. Po příjezdu ke mně domů, jsem připravila místo na spaní podplukovníkovi, a dala mu náhradní klíče pro případ, kdyby chtěl jít někam do restaurace či tak.
Čekala jsem, že s námi bude i můj bratr, ale ten nakonec zůstal s otcem doma, tam kde je jeho místo a byl teď nejdůležitější.
Po dlouhém týdnu strávený v Kalifornii a s podplukovníkem Sheppardem u mě v bytě, bych mohla konstatovat, i když se to tak nedá říct, že jsme se celkem sblížili. Avšak nebyl to, asi nejlepší směr našeho pracovního vztahu. Co by si asi všichni mysleli, že "poddaná" randí se svým velitelem.
Ve chvíli když se mi toto vyrojilo v hlavě, nepřišlo mě to smutnou myšlenkou, nýbrž vtipnou myšlenkou, která mě i celkem rozptýlila ode všech problémů. Zřejmě jsem se musela nad tím hodně pousmát, protože si mě celkem vtipně prohlížel podplukovník až mu to nedalo a zeptal se co mě přišlo, tak úsměvného. Jednoduše jsem ho odbila tím, že jsem si na něco vzpomněla. Byla blbost mu říci pravdu. :D
Potom dlouhém týdnu nastal čas na vrácení se zpátky do Galaxie Pegas .Do města předků.
Trhalo mě to srdce, ale musela jsem se rozloučit s bratrem i s otcem, a hlavně musela jsem se vrátit tam, kde jsem teď nejvíce potřeba.