Kapitola 3.- 1. část - Jiný svět
„Dobrý den, jsem plukovník Carter, letectvo. Promiňte, že vás vyrušuji ale jste Olivia Markham?“ zeptala se stroze vysoká, pohledná blondýnka.
„Ach ano jsem. Co mohu pro vás udělat“? vyděšeně odpověděla Ol, s myšlenkou, která padla hned na jejího bratra.
Uběhlo pár dní, od doby kdy jsem se naposledy viděla s Olivii.
V nemocnici bylo snad více a více práce, některý doktor by si zřejmě snad i stěžoval, ale mě ta práce bavila. Zachraňovat život za životem, to se leda komu nepovede.
Avšak musím uznat, že den volna mě vždy potěšil. Právě jeden z těch dnů nastal. Já si v klidu popíjela kafe na balkóně a čekala na svého milovaného bratra. Po chvíli mého trpělivého čekání zazvonil zvonek, došla jsem ke dveřím a místo bratra tam stála Ol.
„Ahojky Oli, co ty tady, nečekala jsem tě.“ s překvapením jsem pípla.
„Jess, jdu se rozloučit, dnes odjíždím.“ pověděla Ol.
pokračovala: „Dneska u mě byla plukovník Carter, z letectva . No a jedu za svým bratrem. A neboj už vím vše podstatné o tom projektu.
Já tam budu jako další člen v týmu vědců“
„Ach Ol, to je úžasný!“ opět jsem pípla, ale se slzami v očích a myšlenkou, nechat jí samotnou.
Olivia se nemohla déle zdržet, tak jsme se rozloučily a než jsem se stihla rozkoukat, už jsem viděla pouze zadní brzdová světla auta, které ji odváželo.
V tu chvíli mě došlo, že bůh ví jak dlouho neuvidím svou nejlepší přítelkyni. Která mě se vším vždy pomohla. Okamžitě jsem zavolala bratrovi, že se mu omlouvám, ale ať se nestavuje, že musím za otcem. V mžiku jsem byla na cestě za otcem, ani jsem se neohlásila.
„Tati?“ křikla jsem přes chodbu, která vedla do kanceláře.
„Miláčku, věděl jsem, že se tu velmi brzy objevíš.“ pronesl tichým a chápavým hlasem.
Zaskočeně jsem na něho civěla jak to myslí. „Bylo mi jasné, že když tvá kamarádka půjde do jiné galaxie, že jí nebudeš chtít nechat jít samotnou. Bylo jen otázkou času, kdy se rozhodneš za mnou přijet. Proto by mě bylo ctí ti říct, že jsi zástupcem velitele bezpečnostního týmu v Galaxii Pegas v městě Atlantida. Svým místem nahradíš, bývalého poručíka, jenž je uznán za nezvěstného.“ pokračoval.
Šokovaně jsem dále civěla na to co říkal. Než mi vlastně došlo, že uvidím zase Ol, a že budu pracovat v jiné galaxii. Že neuvidím nějakou dobu ostatní lidi, které znám.
„Kdy si mám zabalit“? vyhrkla jsem.
Táta se rozesmál přes celou kancelář. Bylo mu jasné, že jinak zřejmě nezareaguju.
„Teď hned nejlépe. Jelikož loď Deadalus, která je schopná letu mezi galaxiemi, už odlétá i s Olivií Markham, tak ty a několik týmu mariňáků, půjdete přes Hvězdnou bránu, na planetu, kde vás loď bude moct vyzvednout. Máš zbytek dne na to se rozloučit s matkou a bratrem. Zítra odlétáš."
...................................